Chovatelé, kteří si domů pořídí zakrslého králíčka a chovají jej v pokoji, musí řešit nacvičení zvířete na toaletu. Výcvik na králičí toaletu patří k základům pro pohodový bytový chov.
Věci, které je obecně králík schopen pochopit, a vy je můžete využít k výuce a motivaci:
Pokud se králíček někde vymočí, nebo udělá hromádku bobků, můžeme jej vzít na místo činu a nechat mu k tomu čichnout. Než ho budete kárat, měl by přesně vědět za co.
Toho využijeme a varovným tónem hlasu mu na místě činu řekneme „NE NE“ za výrazného kroucení hlavou. Potom králíčka vezmeme na místo, kde má toaletu. Posadíme ho do jeho WC s podestýlkou, a tam mu pochvalným hlasem řekneme že tady „ANO“. Pohromu musíme důkladně vyčistit a použít ocet případně deodorant. Pokaždé, když králíček skočí do záchůdku, velmi výrazně jej chválíme a říkáme „ANO“ za vydatného kývání hlavou. Ano a ne spolu s gesty hlavou je králíček schopen se naučit. Možná si někteří z váš všimli, že když králíčkovi nabízíte k jídlu něco co nechce, tak zaklepe hlavou ze strany na stranu (zatřepe hlavou). Králík je schopen pochopit NE.
Je schopen si je zapamatovat a počítat s nimi. Naopak při stálých změnách, když je pokaždé vše jinak, není schopen do svého života vnést řád. Dokonce mu to může ze dne na den zkazit dosavadní dobré návyky. Buďte proto pravidelní.
Pokud nejste, využije toho a dělá si, co ho napadne. Důsledností získáte respekt. Stanovte vhodná pravidla a potom na nich trvejte.
Toho můžeme využít tak, že se snažíme častěji najít důvody k pochvale. Králíček bude na záchůdek chodit spíše kvůli pochvale, než kvůli tomu, aby nedostal vynadáno když udělá bobečky jinam. Měli bychom si tedy hlídat, aby na 2 napomenutí bylo 8 pochval. Když počet napomenutí výrazně převýší, králíček může získat pocit, že jste vůči němu zaujatí, že všecko co dělá je špatně, může se na vás i rozzlobit a začít dělat naschvály.
Toho můžeme v začátcích učení na toaletu využít, a odměnit králíčka za použití záchůdku nějakým králičím pamlskem.
Králíci se poměrně často umývají (podobně jako kočka). Králíci obecně neradi chodí na zabobkovaný a pročůraný záchod - to si raději vyberou nějaké nové voňavé místo. Záchod jim tedy vyměňujeme pravidelně. V případě, že do toalety použijeme hrudkující podestýlku (např. Mikeš), můžeme ráno a večer hrudky vybírat lopatičkou, aniž bychom museli měnit celý záchůdek. Pokud se slušně vychovaný králíček z ničeho nic vymočí nebo vybobkuje někam jinam, doporučuji zaprvé zpytovat vlastní svědomí a jít si prohlédnout, v jakém stavu jsme nechali jeho záchůdek.
Králíci neradi bydlí ve vlastních výkalech. Někteří ten smysl mají výraznější, někteří méně, ale lze to vhodnými kroky ještě více rozvinout. Pokud zavedete dobrý systém, posílíte tak jeho smysl pro čistotu. Nevhodným zacházením (malý prostor nebo neoddělená toaleta) jej nutíte, aby bobkoval tam, kde odpočívá. Tím jeho smysl pro hygienu zeslabíte.
Rozlišuje "to je moje" a "to je někoho jiného" a "to chci aby přešlo do mého vlastnictví protože se mi to líbí" a "to je sice moje, ale půjčím ti to" ... nebo "vím že to je tvoje, ale chci si to na chvíli půjčit".
Někdy tato komunikace probíhá i za pomoci značení bobky nebo močí. Zase to je o komunikaci. O tom jak vy ukážete králíkovi, že respektujete to, co je jeho, naopak jak pevně (a pro králíka čitelně) budete hájit co je vaše, i když to králík chce (za určitých okolností mu můžete "dát" náhradní objekt a jeho to uspokojí – jeho krabice na hlodání versus moje křeslo).
na svém domečku |
Pozorujte:
Jak si váš králík hájí co je jeho? Brání si třeba svojí mističku když mu jí chcete vzít? Vrčí? Brání svůj majetek předními packami? Nemůžete použít podobně jednoduchá gesta když bráníte co je vaše? Králíci lpí na konkrétních věcech a místech.
Králíček může při vyskakování ze záchůdku nějaký bobeček packami vyhodit – to byste neměli považovat za problém, ale bobeček co nejdříve sebrat. Nedělá to pak dojem, že záchůdek je ještě i jinde, než v bedýnce.
Pokud máte problém se zvedáním králíčka, je tu ještě jedna metoda učení na toaletu.
Spočívá v tom, že se králíkovi vytvoří takové podmínky, aby byla co největší šance že neudělá chybu a bobky udělá tam kam má. Takže není třeba nosit ho na záchod, kárat a pod. ale jen chválit, což je nejlepší motivace.
Prostor výběhu bude 2-3 metry čtvereční, ve výběhu by měl být záchod, jídlo, pití, místo na odpočinek (na linu aspoň ručník nebo malý pratelný kobereček). Do záchůdku dáme pár jeho bobečků (aby věděl k čemu je).
Králíčka sledujeme, případně jej na záchůdek nalákáme nějakou dobrotou, troškou sena, které dáme těsně vedle záchůdku apod. Jakmile tam králíček udělá bobečky, nebo se vyčurá, tak hoooodně chválíme. A hodně chválíme pokaždé, když do záchůdku skočí. Když bude mít na začátek 2-3 metrový výběh (tj. ani klec, ani celý byt), má velkou šanci, že se na záchůdek trefí a dostane pochvalu. Když to bude fungovat, výběh se může o kousíček rozšířit. Postupně výběh zvětšujeme a zvětšujeme, podle toho, jak to králíček zvládne. Za každé sezení na záchodě chválíme a chválíme. Především chválíme ve chvíli, když na záchodě zvedne ocásek (takový ten klasický postoj když dělá bobečky nebo čurá).
Králíček pobývá většinu dne v kleci a je pouštěn ven na proběhnutí.
U králíčků, kteří bývají většinu dne zavření v kleci, může nastat ten problém, že si tam prostě nechtějí nadělat a schovávají si to ven. Myslím, že to je celkem pochopitelné. Páníčkové králíčka pustí večer z klece ven a králíček zaprvé někde udělá louži a bobečky. Je tedy třeba vymyslet jiné řešení. Např. králíčka nechávat puštěného v uzavřené místnosti, kde nemůže nic provést - předsíň, kuchyň (samozřejmě schované všechny kabely). Králíček dostane do tohoto prostoru svůj záchůdek, nebo klec, do které chodí na záchod ale nemusí v ní být se svými výkaly zavřený. Má možnost odpočívat na svém koberečku mimo klec, nebo ve svém domečku z kartonové krabice. V malém výběhu potom není třeba králíčka nosit na záchod, ale stačí mu ukázat kam má skočit, nebo ho tam nadirigovat. Králíčci se liší povahami, takže pozorujte a zkoušejte. Zvětšování králičího výběhu by mělo být postupné.
Jestliže váš králíček bobkuje tam, kde nemá, ověřte si některé skutečnosti:
* Není možné, že by mu nějak vadil typ podestýlky? Když použijeme jinou, než na jakou je zvyklý, může jít natruc na toaletu jinam. Přechod na jinou podestýlku je lepší provádět postupně (mícháním obou druhů).
* Jestliže bobkuje hlavně na jedno či dvě místa mimo záchod, zkusili jste už na tyto dvě místa něco položit?
Varianta jedna - zřídit další záchodové bedýnky a dát na vybraná místa.
Varianta dvě - na místa, která si králík vybral něco postavit aby to na čas zamezilo králíkovi přístup. Když uvidíte, že na zakázaném místě začal šmejdit, alespoň poznáte, k čemu se schyluje a rovnou ho můžete:
a) odnést přímo na záchod
b) vyhnat
c) nalákat na záchod a tam hodně pochválit.
Je pochopitelné, že bez osobního dozoru kladných výsledků nedosáhnete.
* Je možné, že by místo kde je záchod bylo příliš frekventované či osvětlené, případně vzdálené a proto na něj králík nechce chodit?
* Nezanedbáváte králíčka z časových důvodů? Věnujete se mu každý den alespoň chvíli? Všímáte si ho? Chválíte ho? Nesnaží se přes bobečky na sebe upozornit?
Když máte několik králíčků
Vlastníci několika králíků to mají složitější, protože do hry vstupují další hráči se svými vlastními zájmy. Nastává střet zájmů, případně neochota králíků se vzájemně o něco dělit – např. o pokoj. Také je tu žárlení - když on může, můžu také ... když on nemusí, já nemusím také. Kdo byl prvním králíčkem v domě se cítí mít výhradní právo na všechno - "moje, moje, moje a nějaký vetřelec mi to chce vzít!". Králíčci si v přírodě svoje teritorium před ostatními králíky značí bobky a močí. Pokud máte více králíčků, musíte začít budováním vztahů. Pokud na sebe dva králíci žárlí a každý z nich bere místnost jako „jeho“, bude složité je přesvědčit, aby oba chodili na jen na záchůdek, a ještě ke všemu na společný.
Autor: Erika Pospíšilová
Vyšlo v časopisu Náš Miláček 12/2005
Copyright © 2006
—————